K tradičním hodnotám
každého bojového umění patří velmistři a legendy o jejich činech a životě. Tak jako má aikido svého Ueshibu, karate Oyamu či kung-fu Woi Feng -hunga má i taekwondo své legendy. Tyto příběhy jsou kořením a motivací pro každého skalního přívržence a příkladem cesty, kterou se má každý možnost vydat. Jednou z takových osob v taekwondu je pro mnohé z nás i velmistr Pak Čong-su (angl. Park Jong Soo).
Moje první setkání s velmistrem Pakem
byl víceméně omyl. Ale v životě jsou i omyly, kterých nikdy nelitujete. Po čtyřech seminářích se zakladatelem tkd odjíždím společně s Markem Lazorem na mezinárodní seminář do Budapešti s osobností, jejíž jméno nám do té doby nic neříká. Přestože byl avizován nový druh seminářů, jehož měl být tento začátkem, já i Marek jsme byli v očekávání klasického technického semináře, jaké jsme absolvovali pod vedením generála Čchoe. Nastává však zklamání, seminář je pouze o soubojích. Od lidí se navíc dozvídáme, že vedoucí semináře velmistr Pak se teprve nedávno vrátil zpět do naší federace a sami se přesvědčujeme, že jeho interpretace například krokových soubojů je teprve z dob, kdy se tkd vyvíjelo. Navíc dva více jak čtyřhodinové tréninky jsou velmi fyzicky zničující a někdy celý trénink ani nesundáme chrániče.
Brzy se však počáteční zklamání začne přetavovat
v pochopení souvislostí a postupné poznávání jedinečné osobnosti, jakou velmistr Pak jistě je. Nejhlubší zážitek z tohoto semináře je doprovázen s mýtem neporazitelnosti velmistra Paka v dobách, kdy se stal korejským šampionem a jezdil s exhibičním týmem ITF a přijímal vyzývací zápasy. Některé zdroje mluví o téměř dvoustovce zápasů. V průběhu semináře přichází maďarská televize a o přestávce dělá rozhovor s velmistrem. Hned jedna z prvních otázek, která padá je, zda pan Pak porazil všechny své soupeře. Všichni máme v hlavách stejnou otázku a tak nehnutě posloucháme. Velmistr Pak s úsměvem odpovídá, že to není pravda, protože jednou neměl takovou příležitost. Všichni nás zklamané ze semináře velmistr tímto utvrzuje v našich pocitech. Velmistr však vypravuje dále s typickým nenuceným výrazem. „Jednou jsem měl zápas s hvězdou kickboxu Dominiquem Valerou. Po několika mých kombinacích a asi 15 vteřinách zápasu ze strany Valery do ringu přiletěl ručník. Velmi mě mrzelo, že jsem neměl možnost tohoto borce regulérně porazit. Pan Valera se mi po zápase omluvil, že bohužel velmi rychle poznal, že není schopen se mnou zápasit. Takže v tomto zápase jsem neměl možnost vyhrát!"
Přestože velmistrovi bylo kolem 60 let,
velmi často demonstroval techniky včetně násobných kopů ve výskoku, i když u těchto technik si vždy neodpustil poznámku, že je příliš „mladý" na tyto techniky. U některých pokročilých metod se mistr dostal do problémů s demonstrací techniky, protože ze stovky účastníků nebyl v tělocvičně nikdo, kdo by zvládl bezpečně blokovat jeho útoky i přes poučení jakou technikou bude akce provedena. Jindy zase byl donucen znovu a znovu nám techniky demonstrovat včetně poznámek o své „mladosti", protože naše provedení obtížných kombinací bylo mizerné.
Odjížděl jsem ze semináře
ze smíšenými pocity, ale rozhodnut blíže poznat a více se dozvědět o této osobě. Během následujících šesti let jsem se s velmistrem Pakem Čong-suem setkal několikrát a slyšel o něm mnoho, ale nikdy jsem neměl možnost absolvovat podobný seminář jako ten v Budapešti. Dozvěděl jsem se, že v ranných dobách tkd byl velmistr Pak žákem číslo jedna zakladatele a slyšel jsem, že zakladatelům syn žárlil, že on dostává od svého otce méně taekwonda než Pak Čong-su. Slyšel jsem, že na velkých exhibicích bojových uměních, kde vystupoval i Bruce Lee, sklízel velmistr Pak větší potlesk než kdokoliv jiný. Slyšel jsem, že pokaždé, když Pak Čong-su kopl do obrovského pytle, se kterým měli ostatní problém pohnout, pytel se zlomil téměř do pravého úhlu. A tak dále, takže i kdyby jen polovina toho byla pravda musel by být velmistr Pak nadlidská bytost. Mimochodem, když pozoruji třeba na You Tube některá jeho videa nejsem přesvědčen, že tomu tak není.
Jedna historka
ve mne však zanechala hluboký dojem a vždy mi přivodí minimálně úsměv na tváři. Poté co se velmistr Pak vrátil do naší federace, požádala ho kanadská státní reprezentace o spolupráci především v tréninku sportovního boje. Velmistr žádost přijal a na nejbližším střetnutí reprezentace požádal, aby mu nominovaní borci ukázali, co se naučili. Po necelé minutě zápasy zastavil a sezval si reprezentanty. Zeptal se jich na šokující otázku, zda pochopili, že sportovní volný boj musí být rychlý?! Sportovní mistři Kanady na něj koukali, jak na zjevení a zůstalo u toho, když velmistr požádal někoho, zda mu půjčí své chrániče. Mimochodem stejnou scénu jsem zažil v Budapešti i s následnými problémy si chrániče nasadit, protože chrániče se původně v tkd nepoužívali. A názorná ukázka začala. Pointa příběhu tkví v tom, že nakonec musel být velmistr Pak požádán, aby se již více nezúčastňoval soustředění reprezentace, protože všichni, ti až o půlstoletí mladší závodníci, vypadali proti mírně prošedlému pánovi, co si neumí ani pořádně nasadit chrániče, jako jeho oběti!
Nejen činy ale i osobnost velmistra Paka
jsou neodmyslitelnou ukázkou tradičních hodnot v bojových uměních. Zatímco někteří studenti bojových umění s uvázáním černého pásku kolem svých beder se povznesou nad plebs nižších pásků, velmistr Pak se klidně postaví v hotelovém bufetu na konec dlouhé řady strávníků a diví se, když ho ostatní pouštějí dopředu stejně tak jako, když pro něj přijede třeba na letiště auto s osobním řidičem.
Během těchto let mě velmistr ovlivnil nejvíce dvěma poučeními.
Poučení první -„ Chcete mít nejrychlejší a nejsilnější nohy na světě? Cvičte ze závažími. Nasaďte si třeba kilové zátěže a denně s nimi kopejte. Vaše explosivní síla se velmi rychle změní k nepoznání. Za pár let takového tréninku podstoupíte však v lepším případě několik operací kolem jako já. Kdybych si dnes mohl vybrat desítky vyhraných zápasů nebo zdravé nohy, volím jednoznačně zdraví. Na každém je volba jeho cesty, ale já Vám doporučuji toto a prosím nebuďte hloupí."
Poučení druhé nabývá významu především v dnešní době snah zavedení fullcontaktu do tkd a neustálého rozšiřování váhových kategorií - „ Tři váhové kategorie vnímám jako dostatek. Závodníci se musí naučit ovládat pokročilé strategie v boji a ne pouze zničit svého soupeře nekontrolovanou technikou. Každá technika, která způsobí soupeři sebemenší šok musí být potrestána minus bodem." ITF bývá někdy kritizováno příznivci plnokontaktních sportů za svůj bezkontaktní styl boje (který bohužel často zůstává popsán pouze v pravidlech). Někdy je těžké následovat cestu, i když je přímo před Vámi, ale když od člověka, který vyhrál mnoho zápasů a propaguje ITF styl boje, slyšíte slova o zákazu kontaktu, může Vám to více otevřít oči.
V roce 2008 jsem měl konečně možnost
se opět účastnit semináře s velmistrem Pakem a to hned dvakrát. Poprvé tomu byl tak v překrásném kanadském Vancouveru. Tentokrát již vybaven zkušenostmi z Budapeště táhnu sebou dvě sady chráničů a tři doboky (tréninkové oblečení), aby se mi třeba jako minule nestalo, že po několikahodinovém tréninku udělám v propocených „plastových" chráničích úder a chránič odletí z ruky. Nesmírně se těším na drily soubojů a vysvětlování pokročilých metod boje od legendy tkd soubojů a znovu velmistr Pak kompletně zničí moje očekávání. Celý seminář je věnován pouze technickým sestavám a velmistr mě neustále vybírá na demonstrace technik. Takže výsledkem je, že jsem přijel na seminář, kde jsem doufal, že zacvičím maximálně sparingy a už dlouho jsem nezacvičil tolik sestav. Měla-li být Budapešť a Vancouver poučením pro mě nic dopředu neočekávat, povedlo se to stoprocentně. Nicméně zacvičit si sestavy jako tkd pionýr a být opravován v mnoha technikách velmistrem Pakem, byl pro mne další neuvěřitelný zážitek.
Druhý seminář se odehrál v Pekingu
těsně po olympijských hrách. Ďábelsky levná letenka z Mnichova, potřeba nakoupit nejen oblek a boty a touha cestovat po čínských památkách a poznávat čínskou kulturu se skloubila s možností účastnit se tohoto semináře a pořádně si zacvičit a rozhodnutí odcestovat bylo na světě. Protože z naší čtyřčlenné výpravy jsem byl jen já v Číně potřetí, zažil jsem mnohá deja-vous na Velké čínské zdi, v Zakázaném městě, při požírání smažených brouků a hadů nebo při smlouvání na tržišti, kde všude mě moji spolucestovatelé Tomáš Kuba, Michal Bor a Martin Svitek vytáhli. Budiž jim za to odplatou pročištění střevní kultury nevyhnutelné příležitostným dobrodruhům v asijských zemích. Žádné deja-vous se však nedostavilo v případě semináře s velmistrem Pakem. Tentokrát jsem nic neočekával a rozložení semináře bylo půl na sestavy a půl pro souboje. Prostě geniálně jednoduché! Ještě před seminářem mě velmistr opět šokoval. Sám se chopil telefonu a zachránil organizační neschopnost čínské federace. Asi na dvacetkrát diktované moje telefonní číslo při telefonátu z recepce našeho hotelu na mobil, kterého se v rušném prostředí čínské restaurace chopil velmistr Pak, je pro dnes úsměvnou historkou, ale tenkrát jsem si byl jistý již po třetím zopakování, že velmistr musí každou chvílí telefon položit. Nevěřil jsem v takovou vytrvalost. Seminář probíhal skvěle. Několikrát mě i velmistr vyvolal, abych něco ukázal a nesmírně jsem se bavil, když Martin Svitek a někteří Číňané posloužili velmistrovi jako oběti při demonstraci technik, kdy některé vypadaly více jak hrozivě. Nic z toho však pro mě nebylo nové. Tentokrát jedinečným zážitkem byly proslovy velmistra Paka především o svém učiteli, zakladateli tkd, generálu Čchoe. Dlouze vyprávěl například o tom, jak dlouhé dny strávil v jeho domě při tvorbě předchůdce encyklopedie a kopal a kopal a generál pozoroval, tvořil a popisoval a tak se do taekwonda dostaly například otočky.
„Dobrý učitel v mladí učí činy a ve staří učí slovy."
Toto bylo časté rčení pana generála. Jestliže budeme tuto moudrost považovat za dogma, potom Pak Čong-su ještě nedosáhl stáří, protože varianta, že by nebyl dobrým učitelem nějak nepřipadá v úvahu - alespoň dle mého laického názoru.
Martin Zámečník
Další profily velmistrů a mistrů Taekwon-Do
