Ing. Michaela Urbancová

motto: "Carpe diem, quam minimum credula postero (Užívej dne a zítřku (budoucnosti) věř co nejméně)."

Kdy a proč jsem začala cvičit Taekwon-Do?

Cvičit Taekwon-Do jsem vlastně začala kvůli vlastním dětem. Bydlíme ve Vyšším Brodě a ten zrovna neoplýval a dosud ani neoplývá velikou nabídkou pohybových aktivit pro děti. Hledali jsme nějaký vhodný sport, který by je mohl bavit a právě v této době jsem si přečetla novinový článek o úspěšném oddíle Taekwon-Do ITF ve Velešíně, který v té době vychovával juniorskou mistryni světa. Moc jsem netušila, co konkrétně toto bojové umění obnáší, ale když vychovává mistryně světa, tak to asi bude kvalitně vedeno a to bylo pro mne rozhodující. Zavolala jsem na Městský úřad ve Velešíně, zda-li nemají náhodou kontakt na trenéra tohoto sportovního oddílu, tomu jsem hned následně zatelefonovala, zda je možné se přihlásit a jeli jsme s dětmi na první trénink. Sedět dvě hodiny na lavičce a pasivně přihlížet, jak děti trénují, mi trvalo přesně pouze ten první trénink. Druhý už jsem aktivně stála v zadních pozicích nástupu a neuměle se pokoušela napodobovat techniky zkušenějších cvičenců. Psal se rok 2000.

Do roku 2005 jsem úspěšně dosáhla úrovně 1.kupu, což je červenočerný pásek, ale dalšího postupu na úrovně mistrovských danů jsem se bohužel musela vzdát kvůli opakujícím se zdravotním problémům. Pro sebe jsem si řekla, že už tedy asi bylo dost sportu Taekwon-do. Rozloučila jsem se nejen s Taekwondem, ale i s kamarády ve Velešíně. Nebyla jsem smutná, že něco cenného ztrácím, ale dívala jsem se dopředu s optimismem a vírou, že tak to má být, že nastal čas pro změny, že existují i jiné sporty nebo možnosti, které mi na gauči ležet nedovolí, ale které mi ukáží cestu, kudy je potřeba jít dál zkoušet a učit se jiné nové věci.

Taekwon-do se ke mně však vrátilo samo.

Po letech se Taekwon-do i velešínští kamarádi (i když v pořádné obměně) ke mně vrátili znovu. Vše začalo nabídkou rakouského městečka Bad Leonfelden začít zde trénovat Taekwon-Do.  Ani netuším proč a jak, ale najednou už několikátý rok pomáhám trénovat Milanovi Prokešovi a Zdeňkovi Rubešovi malé i starší rakouské studenty pod hlavičkou Školy Taekwon-Do ITF Velešín s podporou Sportunionu Bad Leonfelden v Turnhalle Volksschule v Bad Leonfeldenu. Také i já sebe sama snažím zlepšovat a zdokonalovat v umění boje Taekwon-Do. Kam dojdu a jak vysoko dosáhnu, to netuším. To ukáže čas a moje vlastní limity. Teď sama aktivně cvičím a trénuji i druhé, to mne baví a naplňuje. Víc neřeším.

Proč uznávám Taekwon-Do.

Taekwon-Do rozvíjí tělo i ducha. Pomáhá vlastní energií harmonicky posilovat a udržovat tělesnou konstituci a fyzickou kondici. Svojí filozofií a mravními zásadami dává jedinci návod, jak se postavit ke svému vlastnímu životu, ke svému okolí, ke světu, jak formovat svůj vlastní životní názor a postoj, jaké hodnoty uznávat a vyzdvihovat. Ukazuje cestu, schůdek po schůdku, jak žít svůj sportovní život třeba i do vysokého věku, ale hlavně tím učí, či dává návod, jak žít svůj osobní život, jak řešit svoje problémy, životní strázně a překážky - schůdek po schůdku – se zdvořilostí, čestností, s vytrvalostí, sebeovládáním a s nezdolným duchem.

A to není málo!

Profily trenérů Taekwon-Do školy Velešín ITF

Milan Prokeš, Jiří Císař, Milan Rouha, Aleš Císař, František Jeřábek, Hana Císařová, Pavel Šmíd, Radek Sluka, Pavel Šíhovec, Zdeněk Rubeš, Michaela Urbancová